Andaluský kůň
ANDALUSKÝ KŮŇ
Andaluští koně v mnoha oblastech spíše známí jako španělští koně , jsou jedním ze tří plemen , která bezprostředně ovlivnivla zformování mnoha moderních plemen koní a ponyů.To se markantně projevuje např. na portugalských lusitánských koních stejně jako u lipicánů.Vynikají krásou (vnešeností) , ale i snadnou ovladatelností.Právě tyto vlastnosti jsou oceňovány nejen při jízdě , ale zejména při klasické drezuře či třeba býčích zápasech.
Legenda a historie :
Jeho předky byli zřejmě arabští a berberští koně, dovezení ze severní Afriky a primitivní plemeno sorria, které tehdy bylo původním plemenem na pyrenejském poloostrově. Andalusan má více z povahy berberů a je to kůň všestranný, vhodný do zápřeže i pod sedlo. Po dlouhou dobu se tento kůň choval čistokrevně, teprve v poslední době došlo k přikřížení anglických plnokrevníků a jiných plemen. Nejčistší formou andalusana je kartuziánský kůň, chovaný ve španělském klášteře Jerez de la Frontera. Tito koně jsou drobnější a štíhlejší než průměrný andalusan, ale podílejí se na všech význačných liniích dnešních andaluských koní. Vrcholu dosáhl klášterní chov v 17. a 18. století. Nepříbuzenská plemenitba s těžkými hřebci v pochybném úsilí vyšlechtit větší koně takřka zničila andalusana. Mniši z Jerezu pokračovali ve výběrové plemenitbě a čistý chov zachránili.
Stavba těla andaluského koně :
- Byť v minulosti někdy i zatracovaní , v současné době stále patří k nejoblíbenějším koním pro drezurní výcvik.
- Srst všech tří plemen je většinou v různých odstínech bílé.
- Vzhledem k mírné povaze i hřebců jsou oblíbenýmijezdeckými koňmi.
- Klisny se tradičně uplatňují pouze v chovu.
- Alter - real je pouze lokální formou andaluského koně.
